3.15 zemřeš - Jak to bylo doopravdy

3.15 zemřeš - Jak to bylo doopravdy

◊♦George Lutz♦◊

14.11. 1974 v 18:35 převzala tísňová linka policie v Suffolk County, NY, volání které zcela zničilo dosud klidnou pohodu předměstí New Yorku.
Na policii volal vyděšený Joe Yeswit a oznámil střelbu v domě svých sousedů rodiny DeFeových. Během zmateného rozhovoru oznámil policii, že někdo postřílel celou rodinu v jejich domě na 112 Ocean Avenue, Amityville.
Popsal, jak do baru vběhl muž a prosil o pomoc, jeho matka a otec byli zastřeleni. Když muži vstoupili do domu naskytl se jim hrozný pohled, v domě nalezli 4 mrtvá těla. Když policie dorazila na místo činu nalezla další dvě těla.
Šest ze sedmi členů rodiny Ronalda DeFea bylo zastřeleno ve spánku, jediný, kdo tuto krvavou koupel přežil byl Ronald DeFeo, Jr.

Ronald DeFeo, Sr. uskutečnil svůj "americký sen", když si zakoupil dům na 112 Ocean Avenue v Amityville, Long Island.
DeFeo se narodil a vyrůstal v Brooklynu a pilně pracoval v zastoupení firmy Buick, které patřilo jeho švagrovi. Po čase slavil obchodní úspěchy, opustil město a přestěhoval se na Long Island, kde zakoupil dvoupatrový dům včetně loděnice. Dům pro sebe, manželku a pět dětí nazval "High Hopes" .

Ronald DeFeo Sr. byl nejen úspěšný obchodník, ale také cholerický muž, který propadal záchvatům hněvu a násilí. Nejčastěji se obětí jeho temperamentu stával prvorozený syn Ronald, Jr., který musel snášet otcovi nálady a požadavky. Ronald, Jr., "Butch" byl proto obětí posměchu ve škole a mezi dětmi nebyl oblíben.
Později, když Butch vyrostl a zesílil, změnily se hádky někdy i v pěstní zápasy. Kvůli těmto rvačkám poslali rodiče Butche k psychiatrovi, ale když ten doporučil terapii i otci, rodina terapii odmítla. DeFeovi zvolili další "výbornou" strategii jak Butche uklidnit, začali mu dávat peníze a kupovat věci. Ve 14 letech dostal Butch závodní člun a křižoval s ním řeku Amityville. Kdykoli Butch chtěl peníze, prostě si řekl a dostal požadovanou částku.
V 17 letech byl Butch donucen odejít z církevní školy, protože měl problémy s drogami a krádežemi. Stupňovali se také jeho záchvaty zuřivosti, dokonce ohrožoval přítele puškou.
V 18 letech začal Butch pracovat v dědečkově firmě, v zastoupení Buicka. Bez ohledu na to zda pracoval, dostával od otce plat, který utrácel za drogy a alkohol. Rodiče mu také koupily auto.
Konflikty s jeho otcem se stále stupňovaly a vyvrcholily tím, že jednu z hádek otce s matkou Butch ukončil výstřelem z brokovnice. Poté pohlédl na strnulého otce, vybil zbraň a klidně odešel. Tento čin předznamenal násilí, které vedlo k tragédii.

V týdnu před vraždou se vztahy mezi Butchem a jeho otcem prudce zhoršily. Butch nebyl spokojený s penězi, které dostával od otce a vymyslel způsob, jak získat další peníze.
Čtrnáct dnů před vraždou byl Butch poslán, aby do banky uložil výdělek pobočky Buicku, kterou vedl jeho děda, bylo to $1,800 v hotovosti a $20,000 v šecích. Butch se rozhodl předstíral přepadení a později si se známým měli částku rozdělit. Butch a jeho spolupachatel odjeli v 12:30 do banky, po dvou hodinách se vrátili a oznámili, že byli přepadeni když zastavili na červenou.
Při výslechu nebyl Butch schopen podat ani základní popis pachatele. Policie získala podezření, že Butch lže a zaměřila se na čas od přepadení do oznámení. Butchova výpověď byla zmatená. Policie skončila, ale jeho otec získal podezření. V pátek před vraždami byl Butch opět vyslýchán na policii.

Brzo ráno ve středu 14. listopadu 1974 celá rodina DeFeo spala. Pouze Butch seděl ve svém pokoji. Kvůli své neklidné povaze a protože byl nejstarší syn, měl jako jediný samostatný pokoj. To také Butchovi umožňovalo skladovat ve svém pokoji zbraně, které sbíral a občas s nimi obchodoval.
Vybral si pušku Marlin ráže .33 a potichu vyrazil směrem k ložnici rodičů. Vstoupil do místnosti, chvíli sledoval spící rodiče, zamířil na svého otce a vystřelil. První rána prošla otcovými zády, roztrhla mu ledviny a vyšla ven hrudí. Druhá rána prošla otcovou páteří a zastavila se v jeho krku.
Výstřely probudili matku, Louisu DeFeo, bohužel neměla již čas reagovat. Butch na ní vystřelil dvě rány, které jí zlomily žebra a prošly její levou plící.
Těla obou rodičů nyní ležela na společné posteli v kaluži jejich krve.

Přes výstřely se dosud v domě nikdo nevzbudil a tak mohl Butch pokračovat ve vraždění. Dalšími oběťmi se stali jeho dva mladší bratři Marc a John. Butch vstoupil do ložnice obou bratrů a do každého spícího těla vystřelil jednu kulku. Marc byl na místě mrtev a John se s přerušenou míchou ještě několik minut svíjel na lůžku.

Výstřely opět zbývající členy rodiny nevzbudili a tak mohl Butch pokračovat ve vraždění.
Jeho posledními oběťmi se staly jeho sestry Dawn a Allison. Dawn byla po Butchovi druhou nejstarší a Allison byla ve věku Johna a Marca. Když Butch vstoupil do ložnice sester Allison se probudila, Butch jí přiložil zbraň k hlavě a vystřelil, nejmladší sestra byla okamžitě mrtvá. Poté Butch přiložil pušku k hlavě Dawn a prostřelil jí levou část obličeje.

Krátce po 3:00, byli všichni členové rodiny mrtví, během necelých 15 minut je Ronald "Butch" DeFeo, Jr., surově zabil. Butch se poté snažil, aby svedl policii ze stopy. Klidně se osprchoval, upravil si vousy a oblékl si texasky a pracovní boty. Sebral zakrvácené šaty a pušku, vše zabalil do povlaku od polštáře a uložil do auta. Poté odjel na předměstí Brooklynu kde povlak i s obsahem odhodil do protipovodňového kanálu. Potom se vrátil na Long Island a normálně nastoupil do práce v zastoupení Buicka. Bylo 6:00 ráno.
Butch nezůstal v práci dlouho, několikrát zavolal domů a kolem poledne z práce odešel. Zavolal svou přítelkyni Sherry Klein, řekl jí, že odešel dříve z práce a že by se u ní chtěl zastavit a vidět jí. Při své zpáteční cestě do Amityville se Butch zastavil u svého přítele Boba Kelske. K Sherry dorazil v 13:30. Z domu Sherry zavolal několikrát domů, kde se samozřejmě nikdo neozýval.
Ronald vyrazil se Sherry odpoledne po nákupech a dojeli až k Bobbyho domu a i odtud se pokoušel dovolat se rodičům.Zbytek odpoledne Ronald strávil popíjením, návštěvami známých a braním heroinu. Kolem 18.00 zašel Ronald do místního baru a prohlásil, že se musí zajet podívat domů, že se mu celý den nikdo neozval. Za chvíli se vrátil a křičel, že někdo zabil jeho otce a matku. Všichni se nacpali do auta a asi 15 hodin po vraždění se vrátili zpět do domu.
Když vešli do domu Bobby Kelske šel do ložnice, kde nalezl těla Ronalda, Sr. a jeho manželky Louise. Vrátil se ven, kde nalezl Butche,který předstíral strach. Joe Yeswitt našel v kuchyní telefon a zavolal policii. Během 10 minut dorazil policista Kenneth Geguski. Když přijel nalezl skupinku mužů na trávníku před domem jak se pokouší utěšit Butche, který neovladatelně křičel "můj otec a matka jsou mrtví".
Policista vstoupil do domu, kde nalezl těla Ronalda a Louisy a poté i Johna a Marca DeFeo. Vrátil se zpět do kuchyně odkud zavolal na velitelství. Zde jeho hlášení vyslechli a ještě jej upozornili, že v domě by měly být i obě sestry. Geguski zavěsil a vyšel po schodech nahoru, mezitím dorazil i druhý policista Edwin Tyndall. Společně poté nalezli obě sestry.
Krátce po 19:00 dorazil na místo detektiv Gaspar Randazzo a zahájil výslech jediného člena rodiny DeFeo, který přežil, Butche. Na otázku, kdo mohl zabít všechny členy jeho rodiny, Butch po krátkém rozmýšlení řekl " Louis Falini". Falini byl známý mafiánský nájemný vrah a Butch tvrdil, že rodinu nenáviděl, kvůli problémům před několika lety.
Rozhovor pokračoval v sousedním domě, kde si policie zřídila prozatímní stanoviště. Během výslechu se k vyšetřování připojil detektiv Gerard Gozaloff, který navrhl, pokud jsou vraždy spojeny s organizovaným zločinem, převézt Butche na policejní prezidium, aby byl chráněn před případným útokem.
Zde se k vyšetřovatelům přidal třetí detektiv, Joseph Napolitano. Butch vypověděl, že do 2:00 se díval na televizi. V 4:00 sešel do koupelny, kde přede dveřmi stála bratrova kolečková židle. Vypověděl, že také slyšel zvuk vody z toalety. Protože již nemohl usnout, rozhodl se odejít předčasně do práce. Popsal také dobu, kdy navštívil Sherry a Bobbyho, popíjení a jak se marně pokoušel dovolat domů.
Řekl, že se nakonec rozhodl vrátit domů, do zamčeného domu vlezl oknem a v patře nalezl těla obou rodičů. Poté seběhl dolů a běžel do Henryho baru, odkud se do domu vrátil se svými známými a později zavolali i policii.
Po sepsání této výpovědi se detektivové Butche ptali na jeho rodinu a na vztah k Louisi Falini. Butch vypověděl, že Falini s nimi nějaký čas žil a tak si mohl všimnout skrýše, kam otec ukládal klenoty a peníze. Po jejich sporech ohledně jeho práce v zastoupení Buicku, Falini odešel. Butch se také přiznal, že užíval heroin a také, že zapálil jednu z otcových lodí, aby otec mohl zinkasovat pojistku. Kolem 3:00 výslech skončil a Butch přespal na stanici. Na každé své tvrzení měl Butch svědky, takže zatím policie neměla důvod jej zadržet.
Vše se změnilo, když policie získala výsledky stop z domu.
15.11. v 2:30 nalezl detektiv John Shirvell v Butchově ložnici pár kartónových krabiček s nápisy Marlin .22 a .32. Shirvell zatím nevěděl, že oběti byly zabity zbraní ráže .32, ale tyto obaly mu připadaly jako důležitý důkaz. A skutečně byly.
Krátce po příjezdu na policejní prezidium s tímto novým důkazem, Shirvell určil, že této zbraně bylo použito k vraždám. Při výslechu Bobbyho Kelske se zjistilo, že Butch byl fanatikem do zbraní a také se objevila souvislost s předstíraným přepadením. Zakrátko již policisté začínali pochybovat o nevinnosti Butche a spíše uvažovali o tom, že jim o vraždění neřekl všechno.
V 8:45 detektiv George Harrison Butche vzbudil a přečetl mu jeho práva, DeFeo protestoval, že s policií spolupracuje a není mu tedy nutno číst jeho práva. Šel tak daleko, že se zřekl práva na právníka, protože jako nevinný svědek jej nepotřebuje.
V té době byli již Gozaloff a Napolitano vyčerpáni a nahradili je poručík Robert Dunn a detektiv Dennis Rafferty. Rafferty znovu přečetl Butchovi jeho práva a začal jej vyslýchat jako podezřelého, o jeho aktivitách a místech pobytu před dvěma dny. Rafferty se zaměřil na Butchovu dřívější výpověď, že vstal již 4:00 a že slyšel bratra v koupelně. Protože celá rodina byla nalezena v pyžamech bylo nepravděpodobné, že by se vraždy staly kolem poledne jak tvrdil Butch.
Rafferty podpořen výsledky laboratoře tvrdil, že vraždy byly spáchány v noci mezi 2:00 - 4:00 hodinou. Po tomto zjištění se Butchovo pracně vybudované alibi zhroutilo. Pokoušel se tedy policii přesvědčit, že byl v době vraždění v domě, ale pouze v jiné ložnici. Policie Butchovi nevěřila a když se prokázalo, že všechny oběti byli zabity zbraní stejné ráže, jako byly náboje nalezené v Butchově pokoji, ztratil důvěru úplně.
Butch přišel s další verzí průběhu vražd. Vypověděl, že jej v 3:30 vzbudil Louis Falini a přiložil mu pistoli k hlavě. V pokoji byl i další muž, jehož popis nebyl Butch ovšem schopen poskytnout. Podle této verze potom tato dvojice vodila Butche po domě a vraždila ostatní členy rodiny. Policie nechala Butche vypovídat a ten se sám zaplétal do vlastní výpovědi a rozpor mezi jeho výpovědí a důkazy byl stále zřetelnější. Nakonec to Butch vzdal a přiznal se. "Nikdo tam nebyl, ani Falini ani nikdo jiný" vypověděl s hlavou v rukách. " Když jsem začal, nešlo to už zastavit, šlo to tak rychle. Tak rychle."

Proces s Ronaldem DeFeo Jr. začal v úterý 14.října 1975 skoro rok po vraždách. Žaloba si vzala za cíl, postarat se o to aby DeFeo nemohl již nikoho nikdy ohrožovat.
Navzdory DeFeově přiznání a navzdory všem důkazům i skutečnosti, že Butchova puška byla identifikována jako vražedná zbraň byl žalobce Sullivan velice pečlivý v přípravě na proces. Během příprav a výběru poroty Sullivan studoval DeFea a jeho chování ve společnosti. Věděl, že Butch je chorobný lhář.
Butchův obhájce William Weber se rozhodl svého klienta hájit nepříčetností v okamžiku páchání trestného činu.
Sullivan věděl, že Butch DeFeo nebyl šílený, byl ve skutečnosti násilnický, chladnokrevný vrah a o této skutečnosti se pokusil přesvědčit porotu ve své zahajovací řeči.
Otázka DeFeova duševního zdraví se stala klíčovým důkazem, který měl rozhodnout o tom, zda bude Butch odsouzen, nebo osvobozen.
Před procesem se Weber pokusil svého klienta osvobodit, kvůli údajné procesní chybě, kdy nebylo DeFeovi umožněno poradit se před přiznáním s právníkem. Dále Weber tvrdil, že přiznání bylo vynucené fyzickým a psychickým nátlakem. Žádné z těchto tvrzení se mu ovšem nepodařilo doložit a tak se rozhodl hájit svého klienta nepříčetností v době spáchání vražd.
Proces se stal bojem mezi Sullivanem a Weberem o to, zda je DeFeo zdravý a odpovědný za své činy. Sullivan předvolal množství svědků, včetně strážníků a detektivů kteří na tomto případu pracovali a příbuzných a přátel Butche. Kupodivu, nejvíce si uškodil DeFeo sám, když se pokoušel předstírat, že zavražděné nezná a tvrdil, že tyto osoby zabil v sebeobraně, aby neznámí nezabili jeho. DeFeo se tím pokoušel přesvědčit porotu, že je nepříčetný.
Sullivan vyrazil do protiútoku, nemarnil čas křížovým výslechem DeFea a spíše se mu vysmíval, že si nepamatuje ani na vlastní rodiče. Vzal si za cíl ukázat porotě Butche jako deviantního, chladnokrevného vraha. Jeho otázky se zaměřili na protichůdné popisy jeho činů té noci. Sullivan chtěl odhalit i Butchův pokřivený smysl pro výhody, které získal vyvražděním své rodiny. Sullivan dosáhl svého, možná své očekávání i překonal, poté co se mu podařilo DeFeo vyprovokovat k tomu, aby začal vyhrožovat jemu i porotě.
Klíčovým bodem bylo nyní rozhodnutí, zda byl DeFeo v době spáchání vražd zodpovědný za své činy. Obžaloba i obhajoba proto povolala své soudní znalce. Dr. Daniel Schwartz byl znalce obhajoby, s podobnými procesy měl již své zkušenosti. Později získal pověst jako znalec v případu Davida Berkowitze.
Sullivan si byl vědom toho, že veškeré jeho úsilí by vyšlo vniveč, pokud by dovolil Weberovi se Schwartzem převzít kontrolu nad koncem procesu. Navzdory skutečnosti, že i obžaloba využívala služeb dalšího vynikajícího psychiatra, rozhodl se Sullivan spoléhat na své dovednosti jako žalobce a vyšetřovatele. V procesu se pokusil přesvědčit porotu, že během několikahodinového sezeni, které Schwartz s DeFeem absolvoval nemohl poznat "skutečného Butche DeFea". Podařilo se mu dokonce najít i rozpory v jednotlivých svědectví Dr. Schwartze.
Dr.Harold Zolan byl znalcem obžaloby. Pro jeho výslech vymyslel Sullivan strategii " otázka - odpověď" kterým se měli přesvědčit porotu o svém názoru. Zolan připisoval DeFeovo chování jeho asociální osobnosti nikoli duševní nemoci. V podstatě tvrdil, že DeFeo trpí poruchou osobnosti, ale zcela si uvědomuje své konání a je plně schopný chápat rozdíl mezi dobrem a zlem.
Promyšlená strategie Sullivana a Zolana slavila úspěch a 19. listopadu 1975 byl Ronald "Butch" DeFeo, Jr. shledán svéprávným a 21.11.1975 byl usvědčen z šesti vražd druhého stupně. O čtrnáct dní později byl odsouzen k 25 letům vězení.
Byl uvězněn v New York State Department of Corrections.

The Amityville Horror

Krátce po skončení procesu se do opuštěného domu DeFoevých přestěhovali George a Kathy Lutz.
Po 28 dnech dům rychle opustili, tvrdili, že v domě straší.
Jay Anson na základě jejich příběhu napsal knihu "The Amityville Horror", která byla presentována jako literatura faktu. Kniha se stala bestsellerem a v roce 1979 byla zfilmována. Toto dílo se stalo jedním z nejúspěšnějších "duchařských" filmů.
V roce 1979 vydal William Weber, DeFeův obhájce, prohlášení, kde tvrdil, že celý příběh je "novinářská kachna, vzniklá pomocí mnoha láhví vína."
Následující obyvatelé domu nikdy nepotvrdili paranormální jevy a tím nepřímo potvrdili názory skeptiků, že se pravděpodobně jednalo o dobře propracovanou mystifikaci.
Skalní příznivci ovšem stále věří, že případ z Amityville je potvrzením existence nadpřirozených jevů. Butch DeFeo se k tomuto tématu nevyjádřil a odpykával si trest ve vězení v New Yorku.