Mystery story : Rodinná farma
Vypráví : Sarah (16), Jižní Amerika
Bydleli jsme ve farmářské čtvrti, kde jsme také měli naší farmu, kterou dědí naše rodina z generace na generaci. V rodině je už asi 120 let a hrozně moc nám na ní záleželo. Loni jsme neměli moc velkou úrodu, navíc nám někdo ukradl tři koně a jednu krávu, takže to tomu taky moc nepomohlo a táta z toho byl pořád špatnej. Na farmě mu moc záleželo, vždyť jsme jí taky zdědili po předcích z tátovi strany. Táta na ní jako malý vyrůstal a měl jí hrozně rád. Dal by za ní i vlastní život. Poslední dobou nám pořád dokola omílal: ,,Za tuhle rodinnou farmu, za naší tradici, bych dal i vlastní život." Tehdy jsem vůbec netušila, že to myslí vážně. Smrtelně...
Nastal večer a venku byla větší tma, než obvykle bývá. Poznám to tak, že z okna v mém pokoji je vidět až na druhý konec farmy. Tentokrát ne - bylo vidět sotva na náš altánek, který byl tak metr od vchodu. Zrovna jsem se chystala zalehnout a spát, když v tom mě vzbudilo prásknutí našimi dveřmi. Bylo mi to divné - táta i máma byly uvnitř. ´No, to asi táta šel pro něco ven,´ pomyslela jsem si. Pro jistotu jsem se ale připlížila ke schodům a v tom vidím tátu, jak stojí mezi dveřmi a povídá si s nějakým starším pánem v černém, tmavém plášti. V životě jsem ho tu neviděla, vím i, že v naší čtvrti nikdo takový nebydlí. Zanedlouho tátu vidím, jak jde s tím divným pánem ven z domu. Netušila jsem, že tehdy jsem ho viděla naposledy...
Když po nich zaklaply dveře, opatrně jsem slezla ze schodů dolů a vidím tátu stát na poli s tím pánem, kterého bych teď nejradši zabila. Protože on mi zabil tátu! Měla jsem holt věnovat větší pozornost tátovo větě : ,,Za tuhle rodinnou farmu, za naší tradici, bych dal i vlastní život." Teď už se bohužel nedá nic dělat...
Ten pán mu podal ruku a chvíli tam spolu stáli a mluvili. Za chvíli táta pokývl hlavou a tím dal najevo souhlas. Pán natáhl ruce před sebe, směrem k tátovi, a začal něco divně mluvit. Za pět vteřin zůstal na zemi ležet místo táty jenom prach. Byly jsme s mamkou v šoku. Pak jsme ale našly na zemi, kde včera táta naposledy stál, kus papíru a na něm stálo: Daroval jsem svůj život pro naši rodinnou farmu. Příštích dvacet let se budou naše pole zelenat a já na vás s hrdostí budu koukat zeshora. Mám vás rád, Edward.
Teď už to chápu - táta opravdu daroval svůj život za to, aby se naší farmě dařilo!
2025 ©