Mystery story: strašidelný dům

Mystery story : strašidelný dům

vypráví : Sára, 14

Našla jsem si brigádu u jedné staré paní - vždy v sobotu odpoledne potřebovala pohlídat dům, jelikož si jezdila nakoupit a navštívit syna a všechny příbuzné. Na nadpřirozeno jsem nevěřila, a tak mě nijak nevyděsilo, že v sobotu, kdy jsem měla zase hlídat její dům, byl halloween a ještě ke všemu bylo třináctého - sice ne pátek, ale i tak. Dům byl veliký, a mě se tam líbilo - bylo to ohromné odreagování od našeho malého bytečku 1+kk. Navíc měla paní v domě dvě kočky, jednoho psa a dvě andulky a tak tam vždy bylo veselo a o zábavu postaráno. Když tedy nastala ona osudná sobota, měla jsem divný pocit, který jsem nikdy dříve nezažila - nechtěla jsem, aby za žádnou cenu paní domu odjela. Bylo to vážně zvláštní, něco jako předtucha. Měla jsem o ní takový strach, že jsem chvíli přemýšlela nad tím, že bych jí propíchla gumy u auta. Že jsem to já nána blbá neudělala - do dneška si to vyčítám! Mohlo to sice dopadnout mnohem hůř, ale i tak...

Nastala třetí hodina odpoledne a mě se najednou začala motat hlava a myslela jsem, že omdlím. Pustila jsem si rádio a v něm zrovna hlásili, že dvě hodiny nepůjde elektrika kvůli její kontrole. No super - už si ani nemůžu uklidnit nervy televizí! Pět minut nato se rádio vyplo a s ním i elektřina v celém městě. Tak jsem si lehla na gauč a chvíli jsem si zdřímla. Jenže opravdu jen na chvíli - po půl hodině se totiž sama od sebe zapla televize! Volala jsem sousedce, jestli jí už taky jde elektřina - ale nejde! Nikomu ve městě prý nejde! Jak je teda možný, že mě jde televize?! Zavěsila jsem telefonát se sousedkou a zadívala jsem se na televizi. Bylo na ní nějaké auto... a v něm paní, která se snažila dostat ven... moment... to auto... to byla modrá felicie! A ty vlasy - až nápadně se podobající paní domu, který hlídám! Modrá felicie, hnědé vlasy, paní snažící se dostat ven z auta, jediná hrající televize ve městě (ta moje!) a ten divný pocit... musela jsem za každou cenu jít domů a přemluvit mamku, aby se mnou dojela na ono místo. Vlastně jsem ani nevěděla, jak jsem to místo tak rychle našla - prostě mě to tam táhlo a nedalo se s tím nic dělat. Když jsme tam dojeli, byla to opravdu ona! Okamžitě jsme jí vytáhli z auta a odvezli do nemocnice. Bohužel... podařilo se jim sice zachránit jí život (díkybohu!), ale jednu její nohu, kterou měla přiskříplou pod dveřmi auta, jí museli amputovat. Do dneška si vyčítám, že jsem jí ty gumy u auta nepropíchla...